Škola sázení – díl 4

Další díl školy sázení je zaměřený na práci s penězi nebo-li money managment, což je neodmyslitelná část kurzových sázek v jakékoliv podobě. Tohle tak určitě není čtení pro „stromečkáře“ a celkově neklidné povahy, i když by to nejvíc potřebovaly.

Takzvaný „money managment“ je dobré dodržovat hned z několika důvodů, především tím ale chráníte svou investici (rozuměj prachy) a můžete se vyhnout bankrotu, tedy období, kdy si nemáte za co vsadit a zrovna se hrají vaše zápasy, které by „vyšly“.

Prvním krokem je stanovení si svého měsíčního banku (můžete samozřejmě zvolit i jiný časový úsek, ale většina lidí bere jen jednou za měsíc). Výše banku by měla činit pouze tolik, aby vás to neovlivnilo v běžném životě, včetně vašich dalších koníčků. U každého se tak výše banku bude lišit na základě jeho příjmů a míry zajmu o kurzové sázky.

Výše první sázky, respektive každé další sázky by měla být stejná a měla by činit zhruba 4 % z celkové částky, kterou jste ochotni měsíčně do sázek vložit. Podobné pravidlo mimochodem platí i v bankovním sektoru, třeba při investicích na burze. Výše zmíněného vkladu platí především pro sólo sázky, u nováčků to může být i o něco méně. Samozřejmě je potřeba brát v potaz i další pravidla, o kterých jsme se bavili už v minulých dílech, tedy sázím na příležitosti, o kterých něco vím, a zároveň mají pro mě osobně nějakou kurzovou hodnotu. Tady samozřejmě může být řada dalších strategií a detailů, které jsou už ale pro náročnější sázkaře a nepatří mezi elementární znalosti.

V případě prohry, je potřeba si zanalyzovat, proč jsem prohrál. Vybral jsem špatný zápas, měl jsem jen smůlu, (můj tým byl celou dobu lepší, ale soupeř dal gól z jediné střely na branku), změnily se informace na základě kterých jsem se rozhodoval (zranění, motivace atd..), jenom opisuji tikety od druhých, sázet prostě neumím atd….Další sázku je pak potřeba vsadit za stejný vklad jako sázku předešlou tedy opět za cca 4 % z původního banku. Nejhorší možnou variantou je chtít dostat prohrané peníze zpět a následující sázku na tiket zdvojnásobit, v nejhorším možném případě okamžitě zahrát all-in, a to na zápas, o kterém toho vím jen velmi málo.

Naopak pokud vyhraji, měl bych k vyhrané částce přistupovat opět jako k investici a rozdělit ji na tři rovnoměrné části (tedy za předpokladu, že výhra je alespoň trojnásobkem vkladu). Za první z nich vyberu opět zápas a ve hodnou dobu vsadím, druhou třetinu si nechám na horší časy, pokud bych vyčerpal svůj měsíční limit, třetí díl patří na jiné hmotné či nehmotné statky, které vám činí radost a vyhrané peníze si prostě užil.

Četnost měsíčních sázek pak může být rozdílná, rozhodně by nemělo být pravidlem: „musím si vsadit každý den, abych byl ve hře“, ale držte se zápasů, o kterých máte přehled a něco o nich víte. Klidně si tak můžete vsadit jeden den třikrát a pak mít týden pauzu, než bude hrát opět „vaše“ liga, o které se domníváte, že ji máte nejlépe načtenou.

Pokud se rozhodnete money managment dodržovat, není samozřejmě zárukou k výhře, zejména pokud máte špatné tipy, je to pouze jedna ze zásad a její dodržování z vás může udělat úspěšnějšího sázkaře, respektive dokáže lépe hlídat váš bank. Money managment je samozřejmě o trpělivosti a vůli každého sázkaře a jeho dodržování platí i v případě, že se v daném měsíci objeví v nabídce pro vás nějaká tutovka, na kterou jste ochotni položit celý bank najednou. Jak každý sázkař dobře ví, tutovky totiž neexistují, o čemž se může každý přesvědčit v dlouhodobém horizontu.

To je ode mne vše, snad vám budou zmíněné informace nápomocny.

Roman