Tenisový svět o tomto víkendu žil finálovými zápasy Australian Open, ale já bych dnes chtěl začít jinde. Tenis u protinožců jsem sice samozřejmě sledoval, ale mnohem blíž jsem byl asi nejvýznamnější sportovní akci roku v České republice Světovému poháru slalomářek ve Špindlerově Mlýně. A i tam obklopen krkonošskými vrcholy, mrazivými teplotami a křupavým sněhem jsem si vzpomněl na tenis.

číst více...

Nestor české sportovní žurnalistiky, Jaroslav Plašil, patří mezi největší odborníky na „bílý sport“ v tuzemsku vůbec. Aktuálně je v Melbourne na Australian Open, a jeho bloq je opět nabitý zajímavostmi. Přejeme příjemné čtení!

číst více...

Myslím, že známá „hláška“, kterou pronáší Karel Fiala alias Joe v závěru dobrodružného westernového muzikálu Limonádový Joe aneb Koňská opera směrem k Miloši Kopeckému: „Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina“ docela dobře vystihuje situaci Novaka Djokoviče v Austrálii. „Stal jsem se světovým padouchem, což pro mě jako sportovce bylo těžké,“ uvedl vítěz 21 grandslamových turnajů při vzpomínce na loňské vyhoštění od protinožců, k nimž přicestoval bez – v Austrálii tehdy povinné – vakcinace proti covidu.

číst více...

Bylo to v Austrálii v lednu před pěti lety, v dějišti úvodního grandslamu jsme si povídali s Helenou Sukovou úspěšnou reprezentantkou československé éry, která tam dorazila kvůli několika ceremoniálům. Ten rok totiž vstupovala do Mezinárodní tenisové síně slávy a právě v Melbourne to pořadatelé slavnostně dopředu oznamovali. Probrali jsme toho spoustu, ale jedno téma si teď vybavuji zase o něco intenzivněji. Mluvili jsme o nadějích na okruhu, komu by se mohlo v budoucnu hodně dařit, a proč. A Helena Suková při té příležitosti prozradila, že se jí moc líbí hra tehdy devatenáctileté Aryny Sabalenkové.

číst více...

Někdo očekává nový rok s napětím, pro jiného je změna letopočtu prostě jen otočením kalendáře. Tenisti jsou na to pravidelně trochu jinak. Nový rok pro ně začíná obvykle v době, kdy se starý ještě hřeje na výslunní – letos kvůli oblevě se na můj vkus vyhříval až příliš. Každopádně ženy a muži s raketami sedají do letadel dávno před Silvestrem a míří do Austrálie. Ne snad za známým ohňostrojem u Sydney Harbour Bridge, ale za startem nové sezóny.

číst více...

Byla to jedna ze zpráv, na které jsem po návratu z Poháru Billie Jean Kingové narazil. Letadlo, ve kterém cestovali záložník fotbalové reprezentace Tomáš Souček a také někteří členové fedcupového týmu, muselo kvůli mlze změnit cíl, místo Prahy tak přistálo v Pardubicích.

číst více...

Když jsem minulý týden v úterý letěl na finálový turnaj Poháru Billie Jean Kingové do Glasgow, zastavili jsme na přestup v Londýně na Heathrow. Před přistáním na mě z opravdu hustých černých nízko visících mraků nejprve vykoukl stadion ve Wembley, pak řeka Temže a za chvíli na jejím břehu známá O2 aréna. A ještě před tím, než větrem zmítaný stroj dosedl a já jsem našel útulné místo na fisch&chips k obědu, přemýšlel jsem o tom, jak krásné Turnaje mistrů se tam v posledních letech konaly.

číst více...

Přiznám se, že na tento týden jsem se hodně těšil. Prakticky od chvíle, kdy Mezinárodní tenisová federace ITF oznámila, že finálový turnaj Billie Jean King Cupu (BJKC) uspořádá známé skotské město, sídlo tradičních fotbalových značek Celticu a Rangers. A abych se před cestou ještě víc naladil, pustil jsem si starší videa z několika zápasů britských tenistů v Davisově poháru, kterým fanoušci právě v Glasgow vytvářeli fantastickou atmosféru.

číst více...

Dallas zase jednou přitáhne diváky k televizním obrazovkám, alespoň na týden. V hlavních rolích ale tentokrát nebudou J. R. (čti džej ár), Bobby nebo Miss Ellie ale nejlepší světové tenistky. Pro mladší generaci – odkazuji na fenomén americké televizní tvorby 80. let 20. století, který se o dekádu a něco později výrazně prosadil i na tuzemských obrazovkách. A to proto, že letošní Turnaj mistryň se poprvé koná ve městě Fort Worth, které tvoří konurbaci právě s Dallasem a také Arlingtonem a na nejslavnější ranč světa je to z Dickies Arény jen asi hodina jízdy.

číst více...