Tenisový blog 24. díl
Žádné Menší(k) cíle. Jakub míří vysoko
Ještě minulou neděli večer dumal, jak v prvním kole vyzrát na nasazenou jedničku. Nakonec musel po posledním zápase turnaje spěchat na letadlo, aby stihl další plánový turnaj v Tunisku. O kom, že to je řeč? O Jakubu Menšíkovi a jeho působení na challengeru Sparta Prague Open 2023.
V onom prvním kole vyřadil Radu Albota a pak sbíral jeden skalp za druhým, až došel do finále, kde proti němu stál bývalý 50. hráč žebříčku ATP Dominik Koepfer. Na tribuně se tísnily dobré dvě stovky fanoušků, zápas si nenechala ujít svazová generalita a na vycházející talent se přišel podívat třeba i trenér Petry Kvitové Jiří Vaněk.
A Menšík? Vyhrál! Na challengeru s dotací 73 000 euro získal svou nejcennější trofej v kariéře. Měl jsem v neděli jiné pracovní povinnosti, ale když vám takhle zajímavý talent hraje prakticky kousek přes vodu, byl by hřích nejít se podívat. A moc se mi jeho hra i celkový projev líbily.
O 191 cm vysokém rodákovi z Prostějova jste už možná slyšeli. Vloni prohrál ve finále juniorky na Australian Open s Američanem Kuzuharou 6:7, 7:6 a 5:7 a po zápase trvajícím tři hodiny a 43 minut vyčerpán opouštěl v křečích a Rod Laver Arenu na vozíku. Krátce nato se mu ozval Novak Djokovič a pak společně trénovali v Bělehradu.
Jakub Menšík na kurtu působí koncentrovaně. Emocí dává najevo jen málo a když, tak především ty pozitivní. V pražském finále k tomu měl důvodů spoustu. Díky své výšce skvěle servíruje, rád si obíhá údery na bekhend do forhendu a i když mu stopbaly ještě občas vyletí příliš vysoko, má vynikající cit pro to, kdy je zařadit.
Díky pražskému vítězství udělal český tenista obří skok v žebříčku. Ze 333. místa na 248. pozici a co je možná nejzajímavější je skutečnost, že se stal nejvýše postaveným hráčem na světě do 18 let. Druhý v pořadí Chorvat Prižmič je téměř o 50 míst za ním. Kdekdo může říct, že takových talentů už bylo, že to nejtěžší má ještě před sebou a že to nemusí nic znamenat. S prvním nesouhlasím, s druhým ano a se třetím zase ne.
Menšík je minimálně v českém tenise generační talent a na 17 let působí vyspěle tenisově i osobnostně. Že má to nejtěžší ještě před sebou je pravda, ale také má mimořádné předpoklady, aby to zvládl. A i když je svět mužského tenisu nepředstavitelně konkureční prostředí, já Jakubovi věřím.
Teď aktuálně už poznává, jaké to je být úspěšný. Na Spartě dostal do hlavní soutěže divokou kartu. Turnaj vyhrál a hned v neděli ještě letěl do Tuniska na další antukový challenger. V prvním kole tam – naštěstí až v úterý – bude hrát s o deset let starším Francouzem Laurentem Lokolim. A vsadil bych se, že bude zase kousat. Moc by se mi líbilo, kdyby došel v pavouku do čtvrtfinále a tam narazil na Chorvata Bornu Goja, turnajovou jedničku. Byly by to zajímavá podívaná a pro českého mladíka další skvělé zkušenosti. Rád bych věřil, že na to dojde.
Ještě víc se ale těším na Jakuba Menšíka na jeho domácím turnaji v Prostějově. Po Tunisku má v plánu přestávku a pak opravdu domácí challenger. Zatímco jiní do úspěšného klubu, kde je Národní tenisové centrum Morava, přišli jako talentovaní hráči, Jakub se přímo v Prostějově narodil a vyrostl. A od 5. června tam bude hrát Czech Open. Jak dlouho? To se uvidí. Já bych řekl, že určitě nebude trvat dlouho a zase o něm všichni uslyšíme.
Nezapomeňte, že za stavu 15 – 0 ještě není vyhráno!
Hezký nejen tenisový týden přeje Tomáš Budka
