Tenisový blog 26. díl

Roland Garros, grandslam tří nedělí

O Roland Garros se říká, že je fyzicky nejnáročnějším grandslamem. Když jsem si před časem povídal s Janem Kodešem o jeho titulech z roků 1970 a 1971, přiznával, že ho i po padesáti letech rozbolí nohy, když si na některé maratónské pětisetové zápasy z té doby vzpomene.

Vyhrávat v Paříži vyžaduje také ohromnou porci psychické odolnosti, někdy se hraje i v drobném dešti, míče pak tolik nelétají, tenistům se může dostat pod kůži i velmi hlasité „militantní“ fandění publika, hlavně tedy, když se utkávají s domácími reprezentanty.

Ale jako reportér mám atmosféru v Paříži moc rád. A taky se mi líbí zdejší tradice, podle které turnaj začíná už v neděli, a ne v pondělí jako v Melbourne, ve Wimbledonu a na US Open. V pátek skončí kvalifikace, v sobotu bývá fanouškovský den s bohatým programem pro děti, v neděli startuje hlavní soutěž. Kurty jsou pořád plné, jakmile přijedete, pořád se něco děje.

Kdo měl tento nápad, určitě za něj byl hodně pochválený, grandslam tím získal navíc jeden zápasový den o víkendu, kdy je obecně návštěvnost největší. A cítíte to i ve chvíli, když se potřebujete z jednoho konce areálu dostat na ten druhý. Proplést se davy fanoušků, kteří čekají v uličkách před stánky a před vstupy na jednotlivé dvorce, vyžaduje i dost trpělivosti.

Ale ke zdejšímu grandslamu to proplouvání davem patří podobně jako výhry Rafaela Nadala, který bohužel tentokrát chybí. Srb Novak Djoković v žertu prohlásil, že jemu tedy „Rafa“ rozhodně neschází, protože mu v minulosti uštědřil hodně bolestivých porážek, ale už vážněji dodal, že pro celý turnaj je to samozřejmě obrovská ztráta. Na druhou stranu absence velkého šampiona otevírá dlouhá léta přibouchnuté dveře k titulu všem ostatním.

Djokovic mluvil o tom, že tím největším favoritem je zřejmě jiný Španěl Carloz Alcaraz, který ho nedávno vystřídal na pozici světové jedničky. Zmínil i pár dalších jmen, Řek Stefanos Tsitsipas, Rus Daniil Medveděv, který už jasně ukázal, že mu antuka tolik nevadí, Němec Alexander Zverev, Dán Holger Rune, Nor Casper Ruud, to jsou tenisté, kteří by podle něj měli mít z mnoha důvodů ty největší šance na to zvednout nad hlavu Pohár mušketýrů, s tím, že vyhrát může v podstatě kdokoli. A samotný Djoković věří, že se mezi tuto skupinu také může směle řadit.

Bylo by asi prvotřídní senzací, kdyby mužskou dvouhru ovládl někdo z nejmenovaných, i když by na seznamu největších favoritů mohl být třeba i Rus Andrej Rubljov, který to má v Paříži rád už z doby juniorky, a minimálně první týden má být celkem teplo, což by k jeho rychlé hře mohlo pasovat. Ze zmíněného okruhu by se dali určitě vybírat i čtvrtfinalisté či semifinalisté, a i když se o něm zdaleka nemluví tolik kvůli zřejmému poklesu formy po výtečném loňském roce, celkem bych věřil klidné síle i antukové hře Caspera Ruuda. Intuice už mě sice několikrát zklamala, ale vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby se Nor tak jako loni dostal do finále.

Pokud jde o klid, ten se obecně nachází jen těžko v úvodních kolech, a určitě to platí pro ohromně vyrovnanou ženskou tour. I když jsou teď od ostatních trochu odskočené Aryna Sabalenková z Běloruska, Jelena Rybakinová z Kazachstánu a stále také Polka Iga Swiateková. Dvě prvně jmenované singlistky jsou zatím v této sezóně nejúspěšnější, teď ale přichází nejlepší grandslam Polky, která už v Paříži dvakrát triumfovala.

Asi jen sotva bude létat po kurtu s takovou volností jako při prvním titulu v „covidovém“ ročníku 2020, ale zase jí může pomoci, že v prvních zápasech zřejmě nenarazí na soupeřku, která by ji mohla významněji „škodit.“ A pokud se naplní papírové předpoklady, mohli bychom vidět fantastický osmifinálový souboj s Barborou Krejčíkovou…

Swiateková hájí na Roland Garros pozici světové jedničky. A když počty hodně zjednoduším, potřebuje uhrát lepší výsledek než Sabalenková, která dlouhodobou suverénku může z čela na pařížské antuce sesadit.

Běloruska už má úvodní duel za sebou, a i když byla ze začátku zápasu s Ukrajinkou Martou Kosťukovou nervóznější, roli favoritky zvládla. Poradila si i s nepříjemným větrem, a protože má být v Paříži minimálně tento týden slunečno a celkem teplo, má vzhledem k aktuální formě obrovskou šanci prolomit letité nezdary na Roland Garros, kde zatím nepřešla přes třetí kolo. Úderově je na tom výrazně jinde než většina soupeřek, a když dokázala antukový grandslam ovládnout vysoká Ruska Maria Šarapovová, není důvod pochybovat, že by se to mohlo podařit i Aryně Sabalenkové. A třeba už letos.

Samozřejmě, zdaleka nejvíc budu držet palce českým tenistům a tenistkám, a před úvodním kolem jsem měl hlavně přání, ať jich co nejvíc projde dál vzhledem k dost těžkému losu. A mám tak ohromnou radost, že se to už povedlo Karolíně Muchové, která potřetí za sebou na antuce porazila Řekyni Mariu Sakkariovou. Opakovaně má navrch v koncovkách, které bývají velmi nervózní, a troufám si říct, že právě v těchto chvílích se obecně mezi soupeřkami hodně projevují efekty vzájemné bilance, kterou spolu dané protivnice drží.

Muchové po utkání před rozhovorem na kurtu zatleskal moderátor a někdejší špičkový švédský tenista Mats Wilander, to není úplně obvyklé, ale jen to dokazuje, jak zábavnou hru česká tenistka fanouškům nabízí. Teď jen vyladit i běžnější údery, k čemuž by mohl pomoci i staronový realizační tým.

Karolína Muchová se před turnajem také pobavila na koncertu zpěvačky Beyoncé, který označila za jeden z nejlepších, co kdy viděla. A taky připomněla, že když někdy v minulosti zašla před grandslamem takto za kulturou, hrávala pak dobře. Tak ať je do zpěvu i vám všem, hodně štěstí, Jaroslav Plašil (Radiožurnál Sport)