Tenisový blog 23. díl
Skvělé oko legendy
Na začátku tohoto roku jsem připomínal dřívější slova tenisové legendy Heleny Sukové, která kdysi /cca před pěti lety/ viděla v Aryně Sabalenkové hráčku budoucnosti. A čím dál víc obdivuji, jak dobré oko tehdy bývalá československá reprezentantka měla. Ano, tušil jsem, že by se fyzicky zdatná Běloruska v Melbourne mohla dočkat svého prvního grandslamového titulu, v úvodu sezóny zřejmě nikdo jiný neměl lepší formu. Ale že to bude až takto skvělé, to by mě při ohromné vyrovnanosti ženské tour upřímně nenapadlo. Právě větší konzistentnost, to bylo i něco, co Sabalenkové dlouho scházelo. Tvrdé a těžko chytatelné rány často střídaly chyby občas plynoucí i ze značné nervozity. Když teď ale sledujete zápasy Bělorusky, vidíte, že má údery pod mnohem větší kontrolou než dřív. Ostatně, i proto na každém turnaji, kterého se letos zúčastnila, postoupila minimálně do čtvrtfinále.
Od ledna nasbírala neskutečných skoro pět tisíc bodů /přesně 4840/ a byť to ještě není oficiálně potvrzeno, tato porce jí už teď bezpečně posílá na Turnaj mistryň pro osm nejúspěšnějších singlistek roku. Sabalenková je zatím jasně nejlepší tenistkou sezóny, a také ona může z velké části za to, že dlouhodobá jednička světového žebříčku Iga Swiateková naopak zatím tolik nezáří. Vždyť Polka v této sezóně ještě neovládla větší podnik než turnaj kategorie WTA500.
V oficiálním pořadí má Swiateková na svou největší rivalku posledních měsíců Sabalenkovou stále ještě významný náskok, ale Polku čekají velké obhajoby, protože ve Foro Italico i na grandslamovém Roland Garros loni triumfovala. A matematicky tak vše nasvědčuje tomu, že se po antukovém grandslamu dočkáme střídání na nejvyšší pozici, což bylo ještě před několika měsíci skoro nemyslitelné.
Na druhou stranu, jestli může být Běloruska v této sezóně někde zranitelnější, možná právě na následujících akcích, přece jen podmínky v Římě jsou o dost pomalejší ve srovnání s Madridem. A na French Open v Paříži ještě Sabalenková nikdy nepřešla přes třetí kolo.
Když jsme u zmíněných turnajů v Římě a v Paříži, stále věřím, že právě na nich teď přijde čas Markéty Vondroušové. V Římě, kde se hraje hlavní soutěž od 9. do 20. května, by mohla patřit k nejúspěšnějším českým singlistkám. Do úvodního kola dostala Kaiu Kanepiovou z Estonska, kterou ve dvou předchozích vzájemných zápasech porazila, pak by se mohla utkat s Kanaďankou Biancou Adreescuovou, která ještě letos na antuce nevyhrála utkání. Rozhodně teď nechci předbíhat, ale potenciální duel 3. kola mezi Vondroušovou a Mariou Sakkariovou z Řecka /její hra se v poslední době začíná zase zvedat/, to je přesně typ zápasu, který bych chtěl jako fanoušek v ohromně fotogenickém areálu v Římě vidět.
Bohužel, ve Foro Italico se nepředstaví Rafael Nadal, který kvůli bolavé kyčli stále odkládá svůj nástup do antukové části sezóny. A raději dává přednost přípravě. Grandslamové Roland Garros bylo vždycky největším sportovním cílem Španěla, fanoušci vědí, co všechno je Nadal ochotný a schopný udělat, aby se na pařížském dvorci Philippa Chatriera představil jako tenista na kurtu. A jistě si pamatujete loňský příběh s umrtveným chodidlem.
Jednou jsem měl možnost díky známému fotografovi vidět detailní záběr dlaně Rafaela Nadala po jednom z tréninků. S rozedřenými puchýři, jaké měl tehdy Španěl na ruce, by možná někteří nechodili do práce. On i tak pevně svíral raketu a vyhrával zápasy. Práh bolesti a psychickou odolnost má Nadal zřejmě jinde než 99 procent profesionálů na okruhu, i proto dokáže najít cestu k vítězství i ve velmi složitých okamžicích.
Přesto, teď mám bohužel pocit, že je Španěl v ještě svízelnější situaci než kdykoli před tím, kdy se snažil o návrat.
Když zmiňuji nejslavnějšího antukáře všech dob, přidám jednoho výtečného, na kterého už se mohlo kvůli rokům trápení a zdravotních problémů skoro zapomenout. Rakušan Dominic Thiem, vrstevník Jiřího Veselého, se snad opět probouzí. Přišlo mi, že při minulém turnaji v Madridu už zase na kurtu ukazoval věci jako ve svých slavných letech, a teď toho může využít při menší konkurenci na domácím Challengeru v Mauthausenu, kde je Thiem nejvýše nasazeným hráčem. Jiří Veselý může pro změnu zazářit na podobném podniku v Praze, na kurtech Sparty. Pamatuji si, že se Jiří Veselý dříve s Dominicem Thiemem poměřoval. Jako podobně staří tenisté se potkávali na kurtech už od mládežnických turnajů a svou výkonnost tak mohli vždycky po letech, když se zase někde setkali, dobře porovnávat.
Teď mohou na dálku měřit své snažení na srovnatelných akcích. Tak hodně štěstí všem. JP
